Moudré, dobré, samostatně uvažující, které pomáhá ostatním… Kdo by nechtěl takové dítě? Dovést ho k tomu není tak obtížné, zde je několik zásad našich předků, kteří na výchovu dětí neměli mnoho času, a přece to zvládali. Princip je jednoduchý – zapojování dětí do každodenních činností a laskavé vedení. Bez kárání, zbytečných hraček, pouček a frází.
Nedávejte jim zbytečné hračky
Nepotřebují je. Možná se s nimi chvilku zabaví, ale dříve či později je omrzí a vy máte akorát tak starost navíc. Pokud si budou chtít zahrát, pomohou si i samy. Najdou si smysluplnou činnost. Okolní svět, zejména příroda, podněcuje fantazii a nabízí nekonečné možnosti. A navíc, pokud je zapojíte do opravdových činností, bude to pro ně ta nejlepší hra.
Zapojte je do práce
Nejprve je o to poproste. Vážně, jako dospělého. Nakonec, v čem je dítě jiné? Pokud například sázíte, dejte jim podržet semínka, motyku, nádobku s vodou. Mohou také v zemi vyhloubit jamku, případně zahrabat semínka. Zároveň vysvětlujte, co a proč děláte a co se následně bude dít. Jako například semínko vyklíčí, jak na něj bude svítit sluníčko, jak z něj vyroste bylinka, kterou sníte a podobně. To samé při vaření, krok za krokem, stejně při úklidu. Ať si dítě představí, ať rozumí, ať ho to baví.
Na nezdar poukažte, ale nekárejte
Dítě pochopí i samé, že se něco nepovedlo, nepotřebuje k tomu výčitky. Pokud například při vzpomínání sázení zlomí kvítek, většina dospělých dítě automaticky okřikne, případně alespoň zalamentuje, že udělalo špatně a má dávat pozor. K tomu, aby dítě pochopilo, že se květiny lámat nemají, ale může přijít i za jiných, mírnějších okolností. Například pokud dítěti klidně řeknete, že květinka teď zřejmě uhyne, ale můžete ji ještě zkusit zasadit. Květinka samozřejmě vyschne. Pokud to dítě uvidí na vlastní oči, bude to silnější než sto tisíc výčitek a pokárání a příště si dá větší pozor.
Nepoučujte je
Nejlepší škola je napodobování, takže mysleme na to, jaký příklad dáváme dětem my sami. A kromě toho – nevíme všechno. Hodně věcí nás ve škole sice naučili, ale jestli je to všechno jediná pravda, neví nikdo. Stejně mnoho věcí je stále neprozkoumaných. Namísto toho, abychom dítěti vtlačovali do hlávky naučené poučky je tedy lepší nechat ho samostatně přemýšlet, vnímat a vytvářet si vlastní, našimi vědomostmi nezatížený názor. Na školní poučky je vždy čas.
Ptejte se
Jsou to sice děti, v mnoha věcech nás ale převyšují a máme se od nich co učit stejně, jako se oni mají co učit od nás. Ptejme se jich na názory, na pocity. Jednak se hodně dozvíme, jednak je tím budeme vést k přemýšlení. A v neposlední řadě – uvědomí si, že jsou jako lidé důležití, že na nich někomu záleží.
